Už jako malé dítě jsem slýchával vyprávění o Jeskyni hojnosti. Otec mého otce, mocný náčelník našeho kmene, za chladných nocí ve světle ohně o tomto místě mnohokrát vypravoval. Jeskyně hojnosti byla místem, kde ohně nevyhasínají, kde zásoby masa a dalších plodin nemají konce, kde zem je pokryta kožešinami, kde lze přečkat jakýkoliv mráz. Nyní jsem já náčelníkem. Vždy bylo mým cílem zajistit kmeni hojnost, ale dny jsou čím dál nevlídnější a svět se začal pomalu měnit. Tam kde dříve rostly vysoké stromy, jsou nyní jen holé planiny, louky plné potravy a zvěře postupně mizí a zvěř se táhne pryč. Doba vlády sněhu a ledu, před kterou nás ve svých příbězích otec mého otce varoval, se blíží.
Před více než třemi týdny jsme pod laskavým dozorem bohyně Venuše se šamanem Ledybou a jednotlivými rody vyrazili hledat bájnou Jeskyni hojnosti. Jak bylo té noci předpovězeno z vnitřností posledního žijícího dinosaura, začal dvoutýdenní závod o přežití, souboj o čas s Pánem ledu, který nám kráčel v patách, s cílem najít útočiště před blížící se zkázou.
Nejprve nám pomohl rod sběračů vedený Bezinkou (Peťka) a Arosou (Verča). Díky umění sběračů jsme získali nejen dobrý přehled o okolní krajině, ale také základní potravu a materiál pro začátek naší cesty. Uctívači v čele s Pepelunou (Peťka) a Mamutesem (Matěj) nás naučili malovat nástěnné malby a uctívat bohyni Venuši, jejíž svatyně rychle zaplnily okolní krajinu. Leč bohyně naše žaludky nezaplnila a bylo tedy nutné poohlédnout se po dalších potravě. Pomohli nám lovci Papu, jeho jednovaječné dvojče Žeru (Filip) a Duudy (Eliška), kteří dokázali vystopovat stádo mamutů a pod jejichž dohledem jsme vyrobili oštěpy, mysl zbystřily lístky koky a následně slavně ulovili několik mamutů. Bohužel se ale mamutí maso začalo rychle kazit a na řadu tak přišly paličky Ruru (Eliška) a Žeže (Eliška), které nám ukázaly, jak vytvořit oheň a jak ho zase pak skrýt na příště. Oheň nám umožnil se zahřát, zpracovat maso na dlouhou dobu a také nás v noci chránil před divokou zvěří. K našemu kmeni se tou dobou přidal i obchodník Prodalkaťata (Sáďa), který připlul po řece a měl pro nás na výměnu řadu úžasných věci z dovozu (sušené maso, ohňové polínko, kůže, mapu, věštecké kůstky atp.). Každodenní hon za získáním potravy byl vyčerpávající – a tak šanci předvést se a něco nás naučit dostali i pěstiči Klásek (Honza) a Pšenička (Verča). Na nově vytvořených polích, navzdory rozmarům počasí a místní zvěře, rychle vyrostla kukuřice, proso, hrách, sója, cassava a yama. Mnoho jídla byla sklizeno a uchováno pro budoucnost. S plnými břichy se nám pak lépe naslouchalo rodu umělců, který zastupovala Mosia (Májka) a Mana (čti Máňa, Lucka), se kterými jsme si měli čas chvíli odpočinout a při výrobě ozdob zapomenout na Pána ledu, který se mílovými kroky blížil. Bohužel kamenné zbraně a nástroje mnoho nevydržely, a tak bylo třeba se posunout o věk dále a žasnout nad uměním tavičů Měděnky (Peťka) a Cínovce (Adam). Ti nám ukázali, jak s pomocí ohně změnit kámen v tekutinu a pak zase zpět v kámen pevnější než kámen. Prostě zázrak. Poslední přišli na řadu stavitelé vedení Tepe (Štěpánka) a Kožuchem (George). Díky jejich zkušenostem vyrostla rychle vesnička plná chatrčí odolávajících nepřízni počasí, spižíren naplněných vypěstovanými plodinami a na ohni sušeným masem a svatyní naší ochránkyně bohyně Venuše. Tehdy jsme byli konečně připraveni, všechny dílky mapy cesty k Jeskyni hojnosti byly složeny a všechny věštecké kůstky byly v rukou šamana Ledyby. Tedy skoro všechny. Ukázalo se, že nám jedna kůstka chybí. Naštěstí do našich osudů opět vstoupila bohyně Venuše a poslední potřebnou kůstku nám darovala.
Dorazili jsme spěšně k branám Jeskyně hojnosti. Před vstupem jsme bohyni obětovali mamutí srdce, které shořelo rudým plamenem a přivolali tak naši ochránkyni Venuši, která k nám promluvila: „Moji milí pračlovíčci, postavili jste se statečně nepřízni osudu a dokázali dojít až sem. Jeskyně hojnosti neexistuje, ale vy ji stejně k ničemu nepotřebujete. Naučili jste se postarat se o sebe a na blížící se zimu jste připraveni.“ Objevil se i Pán ledu, ale pomocí kyje požehnaného Venuší byl velmi rychle zahnán. A tak jsme se vrátili dolů do vesnice a jako sveřepý národ nezdolných žen a mužů tam žijeme dál, připraveni se postavit čemukoliv.
Záznam našich dobrodružství naleznete na stěnách jeskyní níže:
Oskava 2020 – Pravěk (po tématech)
Oskava 2020 – Pravěk (po dnech)
Fotografie pravěkého kmene v originální velikosti
Narmer
dvojnásobně nádherný
náčelník
Vážení rodiče, zájem o tábor Gaudolina v posledních letech významně překračuje naše kapacity i kapacitu areálu. Začátkem prosince 2020 se objeví na webových stránkách informace o dalším ročníku a s tím spojená i možnost přihlásit se. Jako každý rok se budeme snažit nějakou formou upřednostnit ty, kteří s námi již byli. Zbylá místa obsadíme dle pořadí v jakém budou děti nahlášeny. Děkuji za pochopení a za Gaudolino i celý organizační tým děkuji za přízeň.
